Zdeněk Bukáček z Krouny na severovýchodním okraji Vysočiny vezme do ruky špalíček smrkového dřeva a během několika minut na soustruhu vykrouží tělo kuřete.
"Je ještě teplé, jako by to ani nebyla hračka. Děcka se vždycky leknou, je to jako čerstvě vylíhnutá slepice," ukazuje s úsměvem zahřáté dřevo. Vytvořit pohyblivou hračku ze dřeva do posledního detailu mu trvá třičtvrtě hodiny.
Tradici výroby lidových hraček Bukáček zdědil po svém otci a dědovi. Historie hračkářství v kraji sahá až do devatenáctého století.
V dílně plné pilin a barev postávají pohybliví husaři na konících, panenky s máselnicí, "houpavé panny" s miminy i kuřata na liště, která zobou zrní. Zdeněk Bukáček je zhotovuje podle prastarých vzorů, je jedním z mála vyhlášených nositelů tradice lidových řemesel. Toto prestižní ocenění uděluje ministerstvo kultury těm, kteří v duchu lidové kultury pokračují v umění svých předků.
Rozdíly ve fortelu předků a dnešní výrobě však přesto jsou. Dříve se používaly přírodní barvy: žlutý šafrán, černé saze, přírodní červené barvivo fernambuk. Zdobilo se pomocí bramborových tiskátek, krajek či štětců z veveřích chlupů.
"Dnes používám dřevěná zdobítka a speciální štětce, barvy jsou ekologické. Dřevo vybírám podle toho, na jakou hračku je. Celobarevné panny nebo sněhuláci jsou z olšového, dubového nebo javorového," vysvětluje Bukáček a dodává: "Než se ze stromu stane hračka, trvá to minimálně dva roky, dřevo musí pořádně proschnout."
Dříve vyráběly hračky celé rodiny a pro mnohé děti tak dřevěné postavičky znamenaly tvrdou práci, nikoli potěšení. Hračky byly většinou jediným zdrojem živobytí, jednotlivé rodiny proto tajily své receptury barev i vzory. "Figurky lidé kopírují i dnes. Třeba do Ameriky teď podobné hračky vyvážejí Rusové a tvrdí, že je to jejich tradice. I v Čechách jsem se už setkal s tím, že někdo vzor nepatrně pozmění a pak ho vydává za svůj originál," krčí rameny výrobce hraček.
Na nezájem si ale nemůže stěžovat. "Svého času sem za mnou jezdily každých čtrnáct dní zájezdy Angličanů v dvoupatrových autobusech. Přijeli zjara, zámky byly ještě zavřené, a tak je vozili do Krouny," směje se Bukáček, jehož pohyblivé slepice se prodávají v Německu, Holandsku, Francii, úspěch slaví i ve vzdáleném Japonsku.
Lidová tradice však výrobce ve tvořivosti nesvazuje, používá sice tradiční barevnost, má ale i své vlastní předlohy. Úplně originální je třeba figurka hasiče. "Na zakázku vyrábím také šachovnice, dělat je byl už tatínkův sen," říká Bukáček.
Šachovnic existuje osm exemplářů, šest z nich našlo svého majitele v cizině, jenom dva kusy zůstaly v Čechách.