Z céček, fenoménu dětských her osmdesátých let minulého století, se stanou muzejní exponáty. Pražské Národní muzeum se totiž rozhodlo, že drobná plastová písmenka, se kterými si hrávaly "Husákovy děti" zařadí do svých sbírek.
"Předcházela tomu debata s kolegy o našem dětství a o tom, co na nás mělo vliv v 80. letech. A tak jsme se nemohli nedostat k céčkům," popsal vznik nápadu na rozšíření sbírek Národního muzea vedoucí oddělení novodobých českých dějin Marek Junek.
Háčky ve tvaru písmene "C" původně sloužily jako dílek závěsů. Kdo je neměl, byl často ve skupině svých dětských kamarádů outsider.
Nejenže se sbírala, ale také se s nimi výborně hrála hra zvaná čára. V dostatečném množství se za ně dalo leccos od svých kamarádů i koupit. Jedna z ikon tehdejšího popu, Michal David, věnoval céčkům celou píseň.

Nedostatkové zboží
Zhruba tři sta kusů céček získalo muzeum od ženy, která je v 80. letech sbírala. Ve své sbírce neměla pouze céčka, ale i další varianty - ve tvaru písmene S nebo číslic osm a tři, a to v klasických barvách, i tehdy velmi ceněné fosforeskující. Muzeum se snaží získat do svých sbírek i jiné věci typické pro tehdejší dobu, jako například Rubikovu kostku, sovětskou elektronickou hru s vlkem sbírajícím vajíčka, bony a další předměty.

"Na jejich základě je pak možné vytvořit konkrétní obraz dané společnosti se všemi jeho rozmanitostmi," domnívá se historik. Sama o sobě malá umělohmotná céčka podle Junka nemají vypovídající hodnotu, musí se propojit s příběhy a vzpomínkami těch, kteří je sbírali.
Céčka byla v obchodech velmi těžko k sehnání. "Nedostatkovost céček a to, že se ekonomika nedokázala přizpůsobit tehdy módnímu trendu, mnoho říká o tehdejší ekonomické situaci v Československu. Současně dobře vypovídá o společenském fenoménu zvaném ´podpultové zboží´," uzavírá historik.
Céčka si můžete zakoupit zde v oddělení kreativních hraček.