Spejbl a Hurvínek konečně vědí, čí jsou. Soudní spor o autorská práva vyhrála ředitelka divadla Helena Štáchová. Na loutky si činil nárok Městský ústav sociálních služeb v Plzni, dědic po "otci" známých postaviček, Josefu Skupovi. Nároky ústavu se však nepodařilo prokázat.
Skupa dal jasně najevo, že si přeje, aby se po jeho smrti stal jeho nástupcem Miroslav Kirschner, zesnulý manžel Štáchové, zaznělo u soudu.
Plzeňský ústav je podle soudce dědicem práv na podobu postaviček a na hry pouze do smrti Josefa Skupy, tedy do roku 1957. Z té doby však má divadlo Spejbla a Hurvínka v repertoáru pouze jediné představení.
"Určitě se odvoláme," prohlásila po vynesení rozsudku právnička Městského ústavu sociálních služeb v Plzni.
Zdlouhavé přelíčení trvalo u Městského soudu v Praze od dopoledne a skončilo před závěrečnými řečmi. Nároky na loutky si činila ředitelka divadla Spejbla a Hurvínka Helena Štáchová, ale také Městský ústav sociálních služeb v Plzni, který na ředitelku podal žalobu.
Ústav sociální péče v Plzni se domnívá, že autor postaviček Josef Skupa odkázal práva své ženě, poté přešly na její sestru a nakonec na Skupovu sestřenici. Ta je odkázala plzeňskému ústavu.
Plzeňští přitom tvrdí, že divadlo, nyní v čele s paní Štáchovou, si nechalo zaregistrovat ochrannou známku na loutky neoprávněně. Tu si nechal kdysi zřídit nástupce zakladatele divadla Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy Miloš Kirschner z obavy před případným plagiátorstvím. Kirschnerovou právoplatnou dědičkou je právě Helena Štáchová.
Podle ředitelky divadla mají sice Plzeňští práva ke Skupovu dílu, ale už ne na jména a figurky jako takové.
Pražskému městskému soudu měly ke správnému rozhodnutí pomoci historické dokumenty, smlouvy a korespondence, staré až 80 let.
A právě historické dokumenty se probíraly i při prvním soudním jednání. Právník Štáchové například soudkyni předložil originál čestného uznání, v němž Skupa děkuje Kovalovým za vymyšlení jmen pro loutky.
Pokud jde o výtvarnou stránku postaviček, právnička plzeňského ústavu Elena Hornová tvrdí, že je z mnoha historických pramenů jasné a navíc notoricky známé, že autorem je Skupa.
"Řezbář Nosek pouze realizoval Skupův nápad," prohlásila. "Skupa v roce 1919 na kus balícího papíru nakreslil postavu, která měla nahradit Kašpárka, předal ji Noskovi a ten až za rok, když na to již Skupa zapomněl, přinesl Spejbla," oponuje právník Štáchové Miroslav Novotný.
O tom, jak vypadal Skupův původní návrh, a jak moc se lišil od Noskova Spejbla, se podle něj lze již jen dohadovat. Dodal, že navíc návrh není autorské dílo.
Štáchová novináře na chodbě soudu seznámila s listinou, v níž plzeňský ústav vyjmenovává své požadavky v případě, že by jim autorská práva byla přiznána.
Ústav podle ní chce 400 tisíc korun ročně jen za to, že má v názvu jména Spejbla a Hurvínka, dalších 300 tisíc za to, že hraje s oběma loutkami, 30 procent ze všech tržeb a všeho, co kdy a kde bude dělat. Kromě toho by je ústav chtěl úkolovat i umělecky."Kdyby nám byla vzata tato práva, že bychom nemohli ochránit uměleckou úroveň divadla a navíc bychom byli finančně natolik vydíráni ústavem sociální péče, tak bychom to divadlo nemohli dále provozovat," uvedla Štáchová. Dodala, že v honbě za výdělkem na úkor kvality by se mohlo stát, že Hurvínek a Spejbl skončí na toaletním papíře či pánské ochraně.

28.3.2004 - Soudní spor pokračuje