|
 Toto
je článek, v němž dospělí najdou odpovědi na otázky, které si kladli, když
byli ještě malí.
Ježíšek (ať už se mu říká jeho českým jménem, nebo Santa Claus, Pere Noël
či Joulupukki) pokaždé stačí doručit miliony dárků vážících tisíce tun.
Ale jak to dokáže? Jen se vžijte do jeho kůže. Jak ví, kde žijí děti a
jaké dárky si přejí? Všechny děti přece nepíší dopisy. Jak může letět za
každého počasí a obkroužit během jednoho dne Zemi? Jak unese všechny
dárky?
Odpovědi hledal Roger Highfield v knize Proč vždy stíhá aneb co ví věda o
Vánocích. Dochází k neúprosnému závěru, že za nejkouzelnějším okamžikem
svátků je technologie, na kterou lidstvo ještě nedosáhlo.
Co čeká Ježíška:
- navštívit 2 106 00 000 dětí
- urazit 356 milionů kilometrů
- udělat 842 milionů zastávek
"Pouze nevinné dítě může spolknout propagandu všech
těch kreseb a filmů, která má jen odvést pozornost od faktu, že za
Ježíškem stojí technika, jakou tato planeta dosud nezvládla," napsal
Highfield v úvodu. Vskutku, z ověřitelných faktů plyne, že k tomu, aby
zvládl svůj úkol, potřebuje Ježíšek mimozemskou technologii.
Podívejme se jen na obrovský trh, který musí uspokojit. Podle údajů
Dětského fondu OSN, UNICEF, jež Highfield cituje ve své knize, je na
planetě asi 2 106 000 000 dětí. Protože máme dobré srdce a protože se to
lépe počítá, kalkulujme s tím, že obdarovány budou všechny. Podle jiných
údajů OSN žije v jednom domě (rodinném, činžovním i panelovém) v průměru
2,5 dítěte. Znamená to, že Ježíšek musí udělat 842 milionů zastávek.
Protože osídleno je 150 000 000 kilometrů čtverečních Země, každý dům s
dětmi tedy zabírá plochu 0,178 čtverečního kilometru. Teoretická
vzdálenost mezi nimi by měla činit jednu stranu čtverce, tedy 0,42 km.
Když ji vynásobíme počtem domů, dostáváme celkovou vzdálenost, kterou
Ježíšek musí o Vánocích urazit. To je 356 milionů kilometrů. Nyní
potřebujeme znát čas, po který rozdává dárky, abychom mohli zjistit
rychlost, jíž se pohybuje. Highfield uvádí, že Ježíšek má díky časovým
posunům na rozdávání dárků 24 hodin, a pokud se pohybuje proti rotaci
Země, získá dalších 24 hodin. Má tedy k dispozici 172 800 sekund.
Znamená to, že v průměru se pohybuje rychlostí 2060 kilometrů za sekundu.
Toto číslo je ovšem pouze teoretické, neboť sám Highfield zdůrazňuje, že
nezapočítal takové veličiny, jako je místní počasí, teplota a vlhkost
vzduchu. Pro porovnání, rychlost zvuku činí asi 1200 kilometrů za hodinu,
tedy 0,33 km za sekundu. Z toho plyne, že Ježíšek roznáší dárky rychlostí
6866krát vyšší než je rychlost zvuku, tedy rychlostí Mach 6866.
Jak to ale dokáže? Highfield uvádí vysvětlení profesora letecké mechaniky
Larryho Silverberga ze Severokarolinské státní univerzity, který našel
možné řešení v teorii relativity.
Silverberg, který je rovněž členem výzkumného týmu NASA pro let na Mars,
tvrdí, že Ježíšek využívá jednu část Einsteinovy teorie, takzvanou
zvláštní relativitu. Ta vychází z předpokladu, že - velmi zjednodušeně -
rychlost světla i fyzikální zákony jsou neměnné pro objekty pohybující se
stejným prostorem. Proto sekunda či metr jsou stejně dlouhé všude na
světě.
Avšak Ježíšek se podle Silverberga dokáže přesunout
do jiného časoprostoru a jeho sekundy či metry jsou jiné. Čím se pohybuje
rychleji, tím se jeho časoprostor více liší od našeho.
Proto může rozdávat dárky v čase kratším, než je mžik oka. "V jeho bublině
se čas pohybuje mnohem rychleji než nám, řekněme, že je v jakémsi oblaku
relativity," říká Silverberg. "Protože u nás se čas pohybuje pomaleji -
relativně -, vidí nás v podstatě, jako bychom byli zkamenělí. Ani
nepotřebuje spěchat. Má všechen čas na světě." Dalším problémem, jejž
Silverberg řešil, byl způsob, jímž Ježíšek dosahuje svých vysokých
rychlostí. Vědec dospěl k názoru, že vše opět vysvětlí jiná část teorie
relativity, takzvaná všeobecná relativita. Podle ní se objekty nemohou
pohybovat prostorem rychlostí vyšší, než je rychlost světla.
Avšak nic neomezuje rychlost, jíž se může pohybovat prostor sám, neboť
jeho hmota se rozpíná: Ježíšek by se tak mohl pohybovat na malé části
prostoru jako surfař na hřebeni vlny.
Highfield zmiňuje i další teorii, takzvané "červí díry". Princip spočívá v
pohybu skrz časoprostor. Autor jej přirovnává k polštáři, který má křivky,
podél nichž se pohybuje třeba lidský prst. V teorii červích děr lze však
pronikat "polštářem" přímo, takže objekt se v témže okamžiku objeví na
jiné straně.
 Pak je tady další
problém s nímž se musí Ježíšek vyrovnat, náklad dárků. I kdyby každé dítě,
jak hypoteticky předpokládá Highfield, dostalo jediný dárek, bylo by to
2,106 miliardy dárků. Kdyby každé dítě dostalo středně velkou stavebnici o
váze 0,9 kilogramu, pokračuje Highfield, přepravoval by Ježíšek celkem
miliardu a 895 milionů kilogramů nákladu.
Jak to zvládne? Miniaturizací a "proudovou" produkcí bez skladování, když
přitom využívá nanotechnologii, myšlenku poprvé popsanou zesnulým
laureátem Nobelovy ceny Richardem Feynmanem.
Ježíšek vlastně nic nevozí. Jen by podle Highfielda mohl používat stroje
na bázi křemíkových čipů, ne větší než špendlíková hlavička, jež jsou
naprogramovány dětskými přáními.
 Podle
přesného časového harmonogramu z nich hračky doslova rostou, atom po
atomu, a to přímo na místě, u příslušného domu. Produkce velkých hraček je
velmi obtížná, neboť na ně se musí zkoordinovat celé bloky čipových
strojů. Proto, varuje Highfield, by děti každé Vánoce neměly očekávat víc
než jeden velký dárek.
Teď už tedy víte, jak to fungovalo, když jste byli dětmi a tolik jste
chtěli vědět, jak se věci mají, píše v doslovu Highfield a dodává:
"Bohužel si to umíme vysvětlit teprve tehdy, když už na dárky shůry
nevěříme." Třeba to tak má být. |
