V roce 1937 bylo v americké armádě asi 11600 vozidel od 121 různých výrobců, ale všechny byly svou konstrukcí určeny k provozu na silnicích. V souvislosti se situací v Evropě uzavřelo ministerstvo vojenství S koncernem Chrysler smlouvu na vývoj a dodáváni užitkových vozidel s pohonem všech náprav. Továrna Dodge nabídla ke zkouškám svůj prototyp nákladního automobilu 1,5 t s pohonem 4 x 4, roštovým krytem chladiče a předních reflektorů, se dvěma rezervními koly na předních blatnících a pevnou zadní nápravou s dvojitou montáží. Byla dodána menší série a továrna pracovala na dalšÍm vývoji. Armáda zvýšila své požadavky na počty kusů, proto vedení koncernu souhlasilo s využitím celé kapacity automobilky pro výrobu terénních automobilů.
V měsících dubnu a květnu probíhaly úspěšné jízdní zkoušky a došlo k podepsáni smlouvy. V této době již bylo vyrobeno 672 vozidel Dodge. Automobilka vyráběla pro armádu 0,5 t užitkový automobil ve třech základních variantách - valník. velitelský a zdravotnický. V roce 1940 byla zahájena též výroba 0,75 t vozidla. Tohoto typu bylo vyrobeno 255 000 kusů v deseti variantách karoserií.
V továrně Dodge v Monnd Road bylo vyrobeno v letech 1941 až 1945 a dodáno v rámci státních smluv celkem 400 000 kusů automobilů stejné značky včetně 1,5 t šestikolových. Jednou z nejzajímavějších verzi byl DODGE WC - 51 a WC - 52. Typ WC - 52 měl dopředu vysunutý nárazník s namontovaným navijákem, čímž se lišil od typu WC - 51, který měl pouze jednoduchý nárazník umístěný těsně před maskou. Označeni Wepon Carrier (přepravní k zbrani).   

Technický popis Dodge WC - 51, Dodge WC - 52 0,75 t

Motor: typ 214 čtyřdobý řadový kapalinou chlazený šestí válec s rozvodem SV. Vrtáni a zdvih 82,7 x 101,9, objem 3225 cm3, kompresní poměr 6,7: I, největší výkon 125 kW při 3200 ot/min. Blok motoru a hlava byly litinové. Elektrická instalace byla dělána 6 i 12 V.
Převodové ústroji: čtyřstupňová převodovka se zpátečkou s řadicí pákou na podlaze, krátkou kardanovou hřídeli propojená s rozdělovací rozvodovkou s možností připojení pohonu přední nápravy další pákou na podlaze. U vozidel vybavených navijákem byla na podlaze ještě páka k jeho ovládání. Jednokotoučová suchá spojka byla ovládána mechanicky.
Podvozek: rámová konstrukce, podélné nosníky z ocelového plechu s nýtovanými příčkami, přední i zadní náprava pevná, zavěšené napůleliptických listových pérech doplněných kapalinovými kotoučovými tlumiči. Provozní brzdy byly kapalinové.
Karoserie: uzavřená krabice z ocelového plechu se zadním čelem na pantech, kryta plátěnou střechou. Dveře zadní, přední blatníky, stupačky a kryt motoru byly přišroubovány na pevné díly karoserie.
Nejvyšší rychlost byla 100 - 120 km/hod.